Milly je velmi fotogenický pes, ale udržet jí před objektivem fotoaparátu, je pěkný oříšek. Když byla mladší, byl to takřka nadlidský úkol. Na místě ne a ne vydržet. Neustále měla potřebu někam odběhnout, otočit se zády a velmi populární bylo, začít hned něco hryzat. S nějakým pózováním mi dejte pokoj. Člověk byl tedy odkázán pouze na focení momentek. Pohrát si například s hloubkou ostrosti bylo zbožné přání, vzhledem k omezenému času Milčina pózování. Naštěstí, i tak se nám tu a tam podařilo udělat nějakou tu hezkou fotku, k čemuž přispělo velké množství fotek, které jsme vyfotili. Ze sta fotek se jedna, dvě povedly.
Neustále jsme přemýšleli, jak fotografování z dokonalit, jakou techniku focení použít. Dopracovali jsme se k nastavení focení s prioritou clony, manuální hodnotou ISO a přednastavenou ohniskovu vzdáleností objektivu. Pak už zbývalo si hlídat pouze čas závěrky, který foťák automaticky dopočítal a přibližně vzdálenost z jaké jsme Milču fotili. Tímto způsobem již bylo možné dělat fotky s nějakou kompozicí. Ale i tak jsme si kladli otázku, jak to dělají ostatní lidé, jestli to také řeší takto složitě.
Za nějaký čas jsme se s Milčou zůčastnili setkání chovatelů plemene welsh corgi. Na společné procházce se samozřejmě hodně fotilo a my jsme zůstali nevěřícně stát. To když jsme uviděli corgiho, který pózoval ne 5 sekund, ani 20 sekund, ale byl takřka schopen nehybně pózovat i několik minut a ještě se koukal do objektivu. Ten rozdíl mezi focením Milči a tímto corgískem nás dostal. Jó to bylo foceníčko, si pěkne lehnout s fotoaprátem, vklidu si zazoomovat, zkontrolovat kompozici a pak pro jistotu vyfotit několik fotek, aby bylo si z čeho vybrat. Paní majitelka říkala, že pózovat svého mazlíka nemusela učit, pouze ho naučila, aby v této poloze vydržel. No, to se to potom fotí!
Každopádně jsme si odnesli zkušenost, že bez výcviku Milčy to nepůjde. Takže jsme začali Milču učit zůstat na místě a pamlsek dostala, až teprve když jsme se k ní vrátili a ona celou dobu na tom místě zůstala. To nám poradila další chovatelka. Když má Milča dostat paplsek, je v sedmém nebi, takže při výcviku spolupracuje velmi ochotně. A ke zlepšení při focení opravdu došlo. Už chaoticky neodbíhala z místa focení a byla shopná na stanovišti setrvat. Ovšem nebyla by to naše Milča, kdyby se nazačala štěkáním dožadovat pamlsku. Takže z místa se sice nehne, ale po chvíli začně štěkat, kdy už jako ten pamlsek dorazí. Pak má tedy na každé druhé fotce otevřenou tlamu. No ale nevzdáváme to a fotíme dál.
