Než jsme si pořídili Milču, žádné výstavy jsme se nezůčastnili. Popravdě řečeno, ani když jsme si Milču přivezli domů, jsme neuvažovali o tom, že bychom výstavy navštěvovali. Pak jsme ale dostali pozvání zůčastnit se klubové výstavy ve Slavkově u Brna. Motivací k účasti na výstavě bylo spíš ale setkání s našimi novými přáteli z řad chovatelů plemene Welsh Corgi. Ale lhali bychom, kdybychom tvrdili, že jsme nebyli zvědaví, jak si Milča na výstavě povede. Rozhodli jsme se tedy, že si uděláme výlet na Moravu. Milly spadala ještě do třídy štěňat, jelikož jí bylo necelých šest měsíců. Protože jsme neměli se psí výstavou žádnou zkušenost a nevěděli, jak to na takové výstavě chodí, byli jsme trochu nervózní. Jak se ukázalo, hodnocení štěňat není logicky posuzováno, jako u dospělých jedinců a spíše vyjadřuje příslib do budoucna. Na klubové výstavě se sejde velké množství jedinců této rasy, od štěňat až po veterány a člověk pozná chovatele, z nichž někteří, mají letité zkušenosti s chovem tohoto krásného plemene. Určitě stojí i za zmínku prostředí ve které se klubová výstava konala, protože slavkovský zámek s přilehlým parkem je moc krásný.
Setkání s přáteli z řad chovatelů se nám líbilo a tak jsme se rozhodli zůčastnit se dalších výstav a projít následnými třídami, tak jak Milča rostla. Snažili jsme se Milču na výstavu i trochu připravit, tedy cvičit výstavní postoj a chůzi. Jelikož Milču pamlsky vždy rozveselí, obstojně spolupracovala především při nácviku chůze. Ochotně kráčela u nohy paničky a řechtala se od ucha k uchu v naději, že pamlsek již přsitane v její tlamce. No chůze řechtajícího se corgiho asi není moc výstavní, ale vysvětlujte to Milče.
Abychom byli úpřímní, moc jsme nepochopili, jak přesně jsou psi na výstavě posuzováni a asi je to i tím, že jsme nikdy potom moc nepátrali. Milče se podařilo být na třech klubových výstavách, jak se říka na bedně. Obsadila vždy třetí místo, což v konkurenci osmi a více jedinců v dané třídě není špatný výsledek. Ale výsledky na výstavách pro nás nejsou podstatné. Máme radost, že máme naší usměvavou lišku Milču, protože její úsměv dokáže potěšit na duši. A kdyby se úsměvy hodnotily na výstavách, určitě by Milča zvítězila.
